Náš tábor se od roku 1992 koná v útulném areálu myslivecké střelnice ve Verneřicích. Jedná se o klasický stanový tábor, kde si každý vyzkouší na vlastní kůži, jaké to je žít v přírodě. Usínáme za šumění lesa a ráno nás probouzí sluníčko (pravda, někdy taky liják). Ale hlavně jsme po celý den na čerstvém vzduchu, což nám neobyčejně prospívá. Možností vydovádět se je spousta. Hrát se dá v lese i na louce, nedaleko je i koupaliště, kam se za parných letních dní chodíme koupat.
O jídlo tu není nouze. V přírodě vyhládne raz dva, a tak se pro jistotu nadlábneme 5 x denně. Večeře bývají v naprosté většině teplé a na sklonku dne přijde ještě druhá večeře studená. Sichr je sichr a umřít hlady ve spánku je ostuda.
Všichni jsme pod pečlivým dohledem zdravotníka. Vždy s námi jezdí profesionální zdravotník, pro kterého je zachraňování životů denním chlebem i v civilním životě. Nejčastěji nám vytahuje klíšťátka a třísky nebo maže vosí bodnutí. Ale poradí si se vším, co se nám může stát. A ještě nám ohlídá pitný režim.
GPS Loc: 50°39'29.118"N, 14°18'37.503"E
Bydlíme ve stanech s dřevěnou podsadou, některé s celtovou předsíňkou. Je to trochu romantika, trochu dobrodružství a pro ty nejmenší obrovský zážitek. V případě živelních pohrom, uragánů a zemětřesení je k dispozici kamenná budova, kam se dá v nouzi nejvyšší schovat. Jinak se tam ale pouze vaří, aby šéfkuchaři nepadaly do polévky šišky. Hygieně se dá vyhnout jen těžko, protože máme teplou vodu, sprchy a vždycky se najde někdo, kdo dohlídne, jestli máme vyčištěné zuby.
O chod tábora se stará bezmála dvacet dospěláků, kteří se o nás, kdoví proč, starají ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Některým je sotva dvacet, některým už odbila šedesátka a na tábor jezdí už desítky let. Jsou to zkušení profíci, kteří za ty spousty let ovlivnili stovky dětí a nasbírali spousty přátel. Většina vedoucích kdysi sama jezdila jako malé dítko s kufříkem a už nikdy se nedokázali s táborem rozloučit.